Dobré HR je těžké, výborné HR je opravdová dřina

Ten špatnej vtípek o učitelích asi známe všichni. Kdo umí, ten dělá, kdo neumí, ten učí. Vzniknul ovšem v době, kdy ještě žádné oddělení řízení lidských zdrojů neexistovalo. Pokud by totiž už bylo na světě, za učitelem by následovala pořádně naprdnutá personalistka společně s vždy nepříjemnou mzdovou účetní. Je to přece jasné, v HR pracují pouze ti (a všeobecně řečeno pouze ty), kteří nedokáží ani učit. Nikde jinde by neměli šanci, tak jim nabídli práci v HR, protože tam bylo stejně volno (a pořád tam ještě volno pro nějakou neúspěšnou učitelku je). A naprosto se v tom ztratí skutečný cíl a smysl řízení lidských zdrojů pro moderní firmu.

Zaměstnanci většinou nemají představu o tom, co všechno se v HR dělá (upřímně, tohle není jejich chyba, to je průšvih HR, jeden z mnoha). Moc se neřeší, jak se stane, že všichni dostanou svou mzdu na účet správně a hlavně včas. Nikdo ani moc neřeší, jak je možné, že se u vedlejšího stolu nakonec objevil nový kolega, i když na trhu práce panuje příšerná konkurence (občas mám pocit, že tuhle fámu šíříme my z HR). Nakonec ani neřeší, jak je možné, že několik lidí z firmy odjelo za odměnu do Ameriky. To vše se děje přece samo od sebe někde na pozadí. Ale to je jenom základ práce lidských zdrojů.

Naprdnutá personalistka
Naprdnutá personalistka

Z pohledu lidí je to až přímočaře jednoduché. Human Resources stojí za každým, z podstaty věci špatným, rozhodnutím o zrušení vybraného drahého benefitu, které se dotkne několika zaměstnanců.  Ti ovšem ztropí ve firmě obrovský interní skandál. Stačí nějaká drobná úprava a v IT se zastaví veškeré práce, protože všichni se věnují poctivému studiu všech podmínek změny. A kdo je vinen? Přece HR, protože nemají nic jiného na práci, než brát. Pokud je někdo ve firmě opravdový podvodník, pak je to většinou ten HR manažer, co stojí v pozadí za každou křivdou.

Dobré HR dělá firmu tak trochu lepší. Lidem se pracuje líp, když ví, že dostanou férovou mzdu a firma se navíc chová relativně předvídatelným způsobem. To je totiž hlavní role HR. Lidské zdroje vytváří postupy pro řízení zaměstnanců, které jsou v souladu s firemní kulturou a zákonem. Oboje je stejně důležité. Zákon poskytuje určitou míru jistoty a firemní kultura je to, na co můžeme být nakonec všichni hrdí.

Ovšem, výborné HR dělá firmu zajímavou a konkurenceschopnou. Taková firma si může zaměstnance vybírat a obecně se na trhu ví, že tady je to prostě fajn. Bez výborného oddělení lidských zdrojů, které zajišťuje, aby ve společnosti panovaly jasné a férové podmínky, to prostě nejde. Není to jenom o Human Resources. Je to i těch, kteří firmu vedou. Zejména je to o nich. Na nich je vytvoření konkurenceschopné strategie, která chytne všechny za srdce.

Na výborném oddělení lidských zdrojů potom je, aby dokázalo strategii přeměnit v postupy, které budou jednoduché, jasné a budou mít zřetelný vliv na výsledky společnosti.

Jenže, postavit takové oddělení Human Resources bolí. Není to práce na dva dny. Není to ani práce na rok. Je to o mravenčím úsilí, které bolí. A o tom tu budu dál psát. O bolesti, radostech, strastech a vtípcích v oddělení lidských zdrojů.