Nezaměstnatelní mladí absolventi.

Jsem už starší pán, takže o sobě mohu tvrdit, že jsem pamětník. Dobře si pamatuju si časy, kdy nás šlo pár ze základní školy na gymnázium a že ještě méně nás šlo na vysokou školu. To bývávalo, z vysokoškolského studia se stala komodita pro soukromé univerzity. A ještě nepřišel moment, kdy je neviditelná ruka trhu trochu probere. Pro Human Resources to představuje zásadní problém, protože roste počet nepoužitelných absolventů vysokých škol, pro které neexistuje odpovídající uplatnění. Zejména takové, které odpovídá jejich představám.

Chci rovnou upozornit, že nejsem zastánce toho, že by někdo měl regulovat počet studentů na vysokých školách. Taková praxe nikam nevede, jenom vytváří korupční prostředí. Nicméně, vysoké školy se musí vystavit silné konkurenci a ty špatné musí zaniknout. Každý, kdo projeví studijní buňky, musí dostat šanci dosáhnout úspěchu.

Soukromé i státní vysoké školy se chytily své příležitosti a začaly chrlit vysokoškoláky jako na běžícím pásu. Nejde ani tolik o obor, který někdo vystuduje, protože nakonec se tím stejně neživí každý. U univerzity jde vždy o přístup ke studiu.

Vysoká škola by měla každého studenta naučit, jak se vypořádat se zadáním neznámého úkolu a jak jej úspěšně vyřešit. Všichni si dobře pamatujeme, jak jsme museli napsat práci na téma, ve kterém jsem rozhodně nebyli doma. A přesto jsme se s tím nějak se ctí porvali a práci nakonec odevzdali.

Vysoká škola naučí člověka fungovat trochu jinak. Není to o tom, jak na gymnáziu říkají, počkejte, až budete na vysoké škole. Je to o zadání problému a jak se dostanete k výsledku, který splní nebo překoná daná očekávání.

Dnes ovšem vysoké školy přistupují ke studentům jako na gymnáziu. Nesnaží se z lidí vymáčknout to nejlepší, naopak směřují k tomu, že i průměr je dobrý. Hlavně, dokud platí pravidelně školné.

Nikdo a nic netlačí na zlepšování kvality, protože hlavní je přece titul. Až potom přijde na řadu přemýšlení o tom, co by člověk mohl v životě dělat. A pak se objeví onen zásadní problém.

Firmy si naopak rychle všimly toho, že mezi absolventy různých vysokých škol začínají narůstat rozdíly. Začaly si více cenit státních vysokých škol a univerzit, protože tam je pokles v kvalitě absolventů menší než u soukromých vysokých škol.

A na trhu práce se začnou hromadit absolventi vysokých škol, pro které nebude odpovídající nabídka. Práce by byla, ale nikdo ji nebude chtít dát někomu, kdo šel jednoduchou cestou.

Navíc to jsou absolventi, kteří mají nereálná očekávání. Nikdo na vás nebude čekat s otevřenou náručí, pokud jste zatím neprokázali nic, za co byste si to zasloužili. Je to o tvrdé práci a prezentování dosažených výsledků. Ovšem, pohodáře bez cílů asi nikdo chtít nebude.