O vztazích na pracovišti

Naše babičky měly dobré pravidlo, které se vyplatí ctít i dnes. Říkaly, že co je v domě, není pro mě. Když jsem byl malý, myslel jsem si, že se mluví o hračkách. Později mi došlo, že o angličáky vážně nešlo. A když jsem dorostl až do oddělení lidských zdrojů, tak jsem pochopil, jaké skryté katastrofy se ve vztazích na pracovišti skrývají. Občas mají na firmu účinek horší než výbuch atomové bomby v Hirošimě. Pro člověka z HR je to rozhodně nemilá situace, protože každé řešení je špatné a je třeba hlavně omezit škody.

Máme totiž o vztazích romantické představy, které nám vštípily naše hodné maminky a ještě hodnější babičky. Je o tom, jak princezna potkala prince a měli se dobře až do konce života. Jenže, ono to tak normálně v životě nechodí. Lidi se potkávají, zamilují se, vyspí se spolu a jednou to skončí. Někdy manželstvím, někdy rozchodem. Pro firmu je poté pohroma oboje.

Vztahy na pracovišti
Vztahy na pracovišti

Neplatí to ovšem jenom v práci. I my jsme měli na univerzitě paní docentku, které se říkalo „doktor per vagina“. A rozhodně to neznamenalo, že by byla opravdu významný vědecký pracovník. Jen se tak nějak vědělo, že její vliv na katedře přesahuje zdi její kanceláře a je neradno s ní nebýti zadobře. Malý konflikt s ní obvykle znamenal velký průšvih v úplně jiné kanceláři, kde naopak seděla významná kapacita, která vládla krutou rukou nad našimi indexy. Věda je rozhodně nespojovala, ale přesto měli velmi pevné pouto, které dokázalo mnohým ve škole pěkně zavařit.

V byznysu jsou firmy tří typů. Anglosaské jsou prudérní a něco jako sex v kanceláři vůbec netolerují. Pak jsou tu firmy evropské, které mají nonšalantní přístup k sexu na pracovišti (čím víc na jih, tím větší tolerance). A pak jsou tu firmy asijské a ty o sexu nevědí vůbec nic. To, co nepraktikuje šéf, nepraktikuje nikdo. A šéf přece jenom pořád pracuje.

Z egoistického HR pohledu je každý nepracovní vztah v kancelářích průšvih, protože přestávají platit nastavená a všemi dodržovaná obecná pravidla. Co si budeme povídat, každý vztah na pracovišti je pro firmu operační riziko.

Nastavené kontrolní mechanismy (a doufám, že nějaké kontrolní mechanismy máte) přestávají fungovat, protože je najednou může obejít dvojice, se kterou se vůbec nepočítalo. A to je jenom drobná komplikace, která se dá obvykle nějak vyřešit.

Průšvih nastane v situaci, kdy jeden je klíčový člověk pro firmu a ten druhý začíná zlobit a bylo by třeba jej vytlačit ven z firmy. To je prakticky neřešitelné, protože tlakem na jednoho vyvoláte pouze vyhrožování ze strany toho druhého. I když všichni říkají, že do toho nebudou tahat emoce, najednou máte před sebou emocí plný talíř. HR Manažer pak stojí před Sophiinou volbou, neboť každé rozhodnutí je ze své podstaty špatné. Musí ovšem myslet hlavně na to, aby firma opět fungovala tak nějak normálně. I když to bude trochu jinak než předtím.

Rozumná firma toleruje, že se lidi můžou do sebe v práci zakoukat. Taky musí tolerovat, že lidi občas uklouznou a vyspí se spolu, když jsou spolu na projektu a tráví společně mnohdy 12 hodin denně. Nejlepší je potom zásada nic nevědět.

Rozumná firma ovšem netoleruje, když se dva do sebe zamilují a ostatní si toho všimnou. To je okamžik, kdy je třeba zasáhnout. Není třeba ničit vztah, jen třeba oba požádat, aby se dohodli, kdo z firmy odejde. Může se to zdát jako vysoká cena, ale nakonec je to pro všechny strany výhra. Vztah může pokračovat a ostatní zaměstnanci netrpí sledováním milostného příběhu online.

Human Resources není oddělení šíření lásky. Je to oddělení, které je zodpovědné za to, že se všem ve firmě pracuje dobře a fungují jasně nastavená pravidla pro řízení zaměstnanců. A netolerovat výjimky je v tomto případě důležité. Proto je lepší každý vztah udržovat v rovině, že jsou to vztahy externí. Interní totiž hrozí velkým průšvihem, který může skončit jako velká lavina.