HR to stejně rozkecá …

Human Resources často pracuje s informacemi, které jsou důvěrné. Nejde jen o otázky mezd, bonusů a osobních informací. U těch se mlčenlivost považuje za základ úspěšné práce. Mnohdy se ovšem HR účastní diskuzí o tom, kdo bude povýšen, jak se změní organizační struktura a jak reagovat na výzvy, které se objevují na obzoru. A často je na talíři otázka, zda Human Resources udrží takovou informaci jako důvěrnou.

Jistě, v téhle zemi se žádné tajemství neudrží. Je to nepsané pravidlo, že pokud se něco označí jako tajné, tak s tím všichni pracují jako s veřejnou informací. Nikdo ji sice nemá písemně, ale všichni ji berou jako prostý fakt, který pouze čeká na oficiální komunikaci.

Can HR Be Trusted with Confidential Information – Ask #HR Bartender

Na druhou stranu, často je HR oddělení napadáno, že informace unikly právě odtamtud. Nevím, za celou svou kariéru jsem prakticky nezažil, že by to bylo právě oddělení lidských zdrojů, které prozradilo citlivé informace.

Obvykle útok přišel od někoho, kdo se na úniku informací podílel a jenom vypustil mlhu, ve které se dokonale ztratilo, kdo co a komu řekl. Nebo si jenom nedával pozor.

Některé firmy mají totiž kouzlo označit za tajné prakticky vše, takže nakonec to všichni ignorují, pokud mají pracovat. Chyběly by jim totiž zásadní informace pro jejich rozhodování. Pak se nesmí nikdo divit, že dochází k úniku opravdu zásadních informací, protože se už nikdo nevyzná v tom, s kým o čem může mluvit.

Trochu jiná situace nastane, když dojde na stížnosti a obavy zaměstnanců. Pokud to firma myslí se svou firemní kulturou vážně, musí implementovat proces, kdy se odpovědně a férově zabývá podněty, které zaměstnanci mají. Odhalení většiny podvodů totiž začíná tím, že se někomu něco nezdá a svěří se s tím.

V tomhle musí Human Resources garantovat takovému člověku jistou nedotknutelnost, pokud se prokáže, že to byla odůvodněná obava. Slovo odůvodněná je důležité, protože se nikdy takový proces nesmí stát součástí interního konkurenčního boje. Musí být všem jasné, k čemu takový proces slouží a že jeho zneužití se trestá. Stejně jako u ruční brzdy ve vlaku.

HR manažer musí zajistit, že se žádné hlášení nepromění v hon na čarodějnice. Často je to totiž o tom, že někteří zaměstnanci začnou pátrat po tom, kdo to nahlásil a proč to nahlásil.

HR musí prokázat svou profesionalitu, která začíná tím, že dokáže vést vyšetřování způsobem, aby nebyly způsobené dodatečné škody, protože ty jsou nenapravitelné. Nikdo nebude mít chuť nahlásit podezření, pokud ví, co se stalo tomu, kdo něco nahlásil před ním.

Článek v odkazu je zajímavý tím, že řeší situaci, kdy se do problému vloží ještě osobní vztahy na pracovišti. Tady není jiné rady než, že HR musí být nezávislé a osobní vztahy na pracovišti prostě nesmí pěstovat. Jinak se to jednou krutě nevyplatí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *